Vzhledem k tomu,že zpočátku jsem neměl žádný zavařovací hrnec, odhodlání zavařovat bylo nezlomné a peníze na zavařov.hrnec žádné,zkusil jsem toto:

Friťák byl jen na 1 l,takže v tomto případě jdou použít jen sklenice 370 ml. Místo poklice se vezme obdélník překližky či nějaké podobné desky a to minimálně 20 krát 35 cm.

Do prostřed se udělá otvor 17,2mm (za předpokladu,že je k dispozici teploměr typ č.2,v jiném případě se musí otvor přizpůsobit prům.teploměru),pokud se "povede" udělat otvor o něco větší a teploměr je na volno,pak stačí leukoplastí přelepit na teploměru místo,kde má držet. Mezi dnem friťáku a koncem teploměru musí být mezera alespoň 3 cm.

Aby se nepoškrábal povrch teflonu,sklenice je lépe dát do koše,i když jich tam vejde méně.

Je dobré napřed s teploměrem a s vodou v hrnci vyzkoušet,kde je hranice , kde se hrnec vypne při 80-90stupních.Tam lehce udělat centrofixem tečku a pak již je možné sterilovat dokonce i bez teploměru,protože se dá využít výhodu termostatu(pokud funguje).

Pokud se teploměr používá,je nutné ho chránit,aby jej sklenice (mezi kterými teploměr je) nerozbily.

Prádelní hrnec je v podstatě dost podobný,ovšem zásadní rozdíl je v poklici.

Je dobré,pokud jsou po ruce části,jako např.spojky(nevím,jak se to odborně nazývá) na vodovodní potrubí.

Vezmeme poklici a do prostřed uděláme otvor , aby měl průměr právě takový , jaký prům. má vodovod.spojka (redukce?) ,nebo trubka se závitem na konci.Ze strany poklice,která má být uvnitř hrnce, dáme trubku se závitem do otvoru v poklici a z druhé strany zašroubujeme matici právě na závit,který má trubka.Tím se trubka připevní k poklici.

Z vrchní strany poklice,tam je ideální našroubovat k trubce takový hliníkový kryt,který k tomu patří,ale pokud jej nemáme,není to ještě ztraceno.

Vezmeme kousek gumy (např.větší školní) a vyřežeme do ní otvor takový, aby se teploměr do tohoto otvoru nasunoval tíž. Tímto vlastně uděláme jakousi zarážku,takže pokud teploměr vsunujeme s vrchu poklice do otvoru,který vede do trubky,tak nám guma nasazená na teploměru zajistí ,že se teploměr neposune níž,než potřebujeme a to je ideální nastavit tak, aby konec se rtutí nepatrně vyčníval z trubky, ale jen tak půl cm.

Je jasné, že musíme dávat velký pozor na vrchní část teploměru,která nám vyčnívá z poklice na vrchu,neboť vlastně není v tomto případě ničím chráněný.

Co se týče uchopení poklice, já jsem „urazil“ ze dvou starých hliníkových konvic uši a ty jsem přišrouboval na boky poklice, takže je to teď velice pohodlné.

A vnitřek hrnce, kde se dávají sklenice ? Jak je vytahovat z vařící vody apod ?

Vzal jsem starý hrnec,který byl již stejně děravý, důležité bylo,aby nebyl o moc užší,než hrnec, ve kterém budeme zavařovat.

Urazil jsem mu uši a spodek jsem provrtal několika dírami (čím víc,tím lépe). Z toho 5 dír jsem udělal do pomyslného pětihranu ve dně hrnci a vzal jsem 5 šroubů s maticemi.

Do každé z těchto dír se šrouby zasunuly (hlavami z venku) a zevnitř hrnce se přichytly maticemi. Pak se šrouby dotáhly a tím nám vzniklo 5 nožek tohoto (nyní proděravěného) hrnce, takže když se tento hrnec vložil do prádelního hrnce,kde hodláme zavařovat, neležel přímo na dně,ale na těchto nožkách.

Teď jsem ještě navrtal 2 dírky proti sobě u vrchu tohoto děravého hrnce, provlíknul jimi izolovaný měděný drát a zakroutil konce drátu tak,aby držel pevně,ale zároveň se dal trochu ohnout alespoň na jednu stranu. Tím vzniklo jakési ucho,jako na košíku.

Pak opatrně –teploměrem ke středu- hrnec zaklopím poklicí a již jen sleduji čas a teplotu vody. Jak jsou zavařeniny hotové, opatrně oddělám poklici s teploměrem a z prádelního (nyní již zavařovacího) hrnce vytáhnu hrnec se sklenicemi ven,přidržím nad vodou,aby okapal, postavím si jej na utěrku na stůl,vydělám horké sklenice,dám je chladit, naskládám nové sklenice do děrov.hrnce,ten opět vložím do horké vody do hrnce ve kterém zavařuji a tak se to opakuje.

 " Samozřejmě, že rychlejší je si jít koupit nový zavařovací hrnec. "

                                              " A ještě rychlejší je jít si koupit zavařeninu do obchodu ! "

***

Zavařovací hrnec "č.2" (podle p.Standu Dědka )

   Náhrada za zavařovací hrnec  ( p.Marcela )

.......jde o to, ze když se mne drží  lenóra  a nechce se mi tahat ze sklepa se zavařovacím hrncem a mam fakt jen par skleniček něčeho dobrého k zavařeni ,

tak to šoupnu na pečící plech s vyšším okrajem, poskládám na něj lahve už s obsahem, podleji co nejvíce horkou vodou, ale tak aby se mi z plechu nevylila a " upeču " to cele v plynové troubě(sporaku)na nižší teplotu asi tak 30-40 min.  Zatím se mi to osvědčilo hlavně u menších zavařenin.